Momentální postřehy

Vízum, och my vízum...

19. března 2007 v 19:31 | Vickee
Víte co sem dostala...? vízum, vízum do USA, Americké vízum... Prostě poletím do Ameriky... Mám ho na 10 let. Popravdě menší výlettam mi neuškodí a docela se těším... A slibuju že vám všem poposílám pohledy ale... Ten první půjde Gabynce...

Proč?

6. března 2007 v 22:29 | Vickee
Nevím proč, ale mám strašný pocit, že prostě musím mít depku, abych byla schopná sem napsat... A já depku nemám, už docela dlouho sem neměla depku co by držela a možná proto jsem přestala psát... Jo, v rámci možností sem docela i šťastná...
Kolem mě plno kluků, který se mi líbí a já jim očividně tak ukradená nejsem. Plno kámošek, kterým můžu věřit a vidím to na nich. A konečně jsou zase všechny spolu - cíl dosažen. A plno takových "kámošů" kteří jsou v pohodě a drží mě nad vodou i když to asi ani netuší.
Škola nic moc, ale co.... Svět se nezhroutí. Škola je škola... Život je větší... Ale jsem tam ráda. Jsem ráda za to všechno co mám. Jsem ráda dokonce i za ty malý nárazový depky, chvilky, kdy chci spát a nemůžu. Chvíle hladu i abstinenčních příznaků po všem... Objetí, polibku, pohlazení... Lidském teplu.
You can feel my heart, You can be my love, I will be wherever you just want.
Strašně moc mě ten svět začal bavit a jsem za to ráda... Jsem ráda za každý den, hodinu, minutu... Ba i vteřinu, kdy prostě vím, že všichni jsou kolem a ať jsme jakýkoliv, každý jsme jiný avšak tak podobní...

Proč zase?

25. prosince 2006 v 23:59 | Vickee
Sedím tady... Sedím a koukám... Koukám do monitoru... Jen tak, zoufala... Chce se mi brečet, chce se mi smát a neuvěřitelně mě to všechno sere...

Fůůůj!!

24. prosince 2006 v 13:20 | Vickee
No, na blog.cz jsem se podívala na nejaktivnější blogi... Z těch plno blogů, co na téhle doméně vzniklo mi tedy vyjelo asi 20 nejaktivnějších... Vypadalo to nějak takhle....

Bramborový salát

22. prosince 2006 v 13:23 | Vickee
Tak konečně... Konečně jsme se pustili do vaření bramborového salátu. Letos sice o den dříve než kdy jindy, ale má to své důvody...
Babička zmohlá pravá ruka kterou nemůže pracovat zabraňuje v rychlejším tempu, chybí zde moje sestra, což také zabraňuje v tempu a hlavně jsem zde já, což znamená, že aby toho salátu alespoň na 24. večer něco zbylo, je potřeba toho udělat vážně hodně...
Loupala jsem brambory a musím říct, že už to nikdy dělat nebudu... Babička furt jenom buzila a buzila a buzila...
Jinak radujme se, veselme se... Již potřetí za jeden měsíc jsem nemocná... Ano pravda, opět teplota, chřipka, rýma... ještě mi teda ale nenarostli křídla. Takže si asi Vánoce a Silvestra letoš proležim v posteli, což je mimochodem vážně můj životní sen.
Takže letos to vážně vypadá na Vánoce na draka... Jediné co mi náladu přidává je to, že jsem konečně našla kazetu Love Actuali/y a možná že někde seženu i DVDčko, takže by se mohlo stát, že časem si opět zkouknu ten Happy film + :-)

Bezdětná

17. prosince 2006 v 15:44 | Vickee
Tak jo, po nádherně stráveném víkendu jsem se rozhodla rezignovat z postu budoucí maminky... Já totiž NIKDY DÍTĚ ANI DĚTI MÍT NEBUDU! Vážně nikdy...
Jeli sme do Harrachova za známejma se kterejma sme se seznámili v Egyptě. Shodou náhod tam měli rodinou oslavu, takže bylo na pláně, že přijede plno lidí. Nejdříve jsem se starala jen o svojí sestru Niki (8), a jejich dvě dcerky Báru (10) a Valinu (5). Valentýna je hrozně hyperaktivní dítě, takže už to samo o sobě neslo určité potíže. Holky mě protáhli všemi tamějšími dětskými hřištěmi a musím říct, že uhlídat je mezi provazy, hrazdami, houpačkami a horolezeckou stěnou byla fuška...
Když se to začalo sjíždět, na našem pokoji jsem místo těhle tří holek objevila ještě Natálku (7), jejich sestřenici. Další hyperaktivní dítko, které očividně toužilo po mém mobilu... Chvilku na to, jsem tam objevila také Luďka (9) a Zděňka (13), ti zase oba toužili po mém telefonním číslu. Chvíli na to se tam přimnožili ještě dvě nebo tři nebo čtyři dítka v rozmezí 4 - 11 let, o kterých nic nevím...
Mým cílem v ten večer bylo pokldině se od 21:30 dívat na Amadea. To se mi povedlo jen stěží. Nejdříve mě totiž málem umučili všechny slečny, které po mém odchodu na pokoj těch kluků, kteří alesspoň čuměli na něco jiného než na pohádky, usoudili, že bude nejlepší když po mě z jídelny vysomřej nějaký chipsy...
Potom mě balil ten mladší klučina... Snažil se mě rozesmát, ale moc mu to nešlo. Když už mi vážně kolem 21hodiny ruply nervy, zašla sem dolů za mámama, aby si svoje dítka šli uložit. Bylo mi řečeno, že je mám nejdřív jednu po druhý vykoupat, převlíknout a potom uložit sama...
Se zhnusením jsem to všechno udělala... Vykoupat totiž asi čtyři holky, které se neumí ani slíknout, tak to bylo něco - praxe do mateřské školky.
Naštěstí se mi to časem povedlo, všechny jsem je uložila a rychle odběhla ke klukům, kde už seděla další nervy ruplá holka - Bára (10). No... Každopádně... Už mě to nebaví vypisovat, jen sem se několikrát v noci kvůli těm dětem budila a den na to mi taky nedali pokoj....

Ach ouvej...

10. prosince 2006 v 23:09 | Vickee
A zase mě chytla pochmurná nálada... Prostě jen tak, z ničeho nic... Všechno se mi zdá být černé, nic se mi nelíbí a všechno mi jaksi vadí... Na druhou stranu už se hrozně moc těším do školy... Zítra... Na Davida, na holky... Na pitvání srdce kterého se z dobré vlastní vůle raději nezůčastním... Ale těším se tak trochu na všechno... Všechno to co mě ještě čeká, co příjde...
Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem ji zazpívat ona mi zmizela... Zmizela jako laň u lesa v remýsku, v očích mi zbylo jen pár zlatých penízků... Penízky ukryl jsem do trávy po dubem, až příště přiletí my už tu nebudem... my už tu nebudem, ach pýcho marnivá... Spatřil jsem kometu chtěl jsem ji zazpívat...
Já nevim, tyhle chmury už chci vážně zahnat, ale nějak mi to furt nejde.... :-(

Asi takovej pocit...

6. prosince 2006 v 21:45 | Vickee
Přesně tyhle...
Jeden veselej, druhej je smutnej šeptá modli se
Klekni na kolena naposled něco si přej
Jeden veselej druhej je smutnej šeptá směj se.
Asi takovej pocit, jako je bodnutí nože
Asi takovej pocit, špatně tě slyším, cože?
Ty se snad bojíš no to je síla, to žene mi do očí slzy
Nemůžou se na to dívat a druhej je smutnej
Něco jako má buzík, kterýmu se nezdaj chlapi
Feťák co hledá zlatou, nemůže za to, že nepřestává se trápit
Vnímá tvý tělo jak zvuky, pak najednou MEZI NIMA
Všechno zvažuje dvakrát a na prstech jedný ruky
Se dá spočítat kolik lásek bylo co házely
A ještě ti zbydou volný, ale to každéj znááááá!!!!!
A jeden veselej je a druhej smutnej...
Tak přesně tyhle slova zná snad každej kdo se mnou má cokoliv společného, protože pokud ne, tak se k vám už asi ani nebudu přiznávat... Až do doby před malou chvílý mi přišli strašně lyrický... Prostě žádnej děj, žádná epika... Jenže to chce mozek... No, nebo spíše ne mozek ale náladu na to, tyhle slova pochopit... A ta dneska přišla... Ta písnička a všechny ty slova mají hned lepší smysl... Lépe řečeno významnější smysl...

If your happy

3. prosince 2006 v 21:27 | Vickee
If your happy, happy, happy clap your hands *klep, klep* No jo, stála jsem plná skvělých dojmů z EvK. Sem hrozně ráda že klukům a Terce se tam líbilo a že hodlaj ject znovu. Abych tak řekla pravdu, text už sem sice zapomněla a ztratila, ale to je docela jedno. Nějak se to vymaká a na akademii budeme válet. Možná bude stačit, když si najdu Kačku aby mi ho půjčila :-)) Jen mě trošičku štve že sem ochraptěla a jsem nastydlá, ale tak co, patří to ke švem kurzům :-P

Změna je život

18. listopadu 2006 v 16:34 | Vickee
Změna je prý život a můj blog už mi připadal mrtvý. Tak jsem provedla změnu a ejhle, hned se mi líbí víc. Černá, krásnej obrázek... Prostě všechno věci které mě poseldní dobou hrozně nabíjí. Nic veselého a tak to má být. Postupně asi začnu přidávat nové rubriky a tak a už to enbude jen tak o nějakém okecávání nad ničím.

Vysněný den

13. listopadu 2006 v 22:21 | Vickee
Jak by vypadal asi nejlepší den v mém životě? Určitě bych začala tím, že bych se vzbudila sama, někde na opuštěném ostrově v Karibiku. Byla by tam houpací síť na kterou bych si lehla a četla si moji oblíbenou knížku Pošli to dál. Do uší bych si pustila Evanescense a ve volných chvílích bych na svém notebooku sledovala všechny ty krásné obrázky, které se poslední dobou objevují všude...
Tento můj duševní stav bych si krásně užívala a jen bych se těšila z toho, že jsem konečně alespoň na den, bez těch spropadenejch lidí...

Giraffe

10. listopadu 2006 v 20:13 | Vickee
Lidičky, našla sem si novou úchylku, od dnešního data sbírám žirafky a nic než žirafky. Ony sou prostě skvělý, rozkošný, roztomilý a já nevim co všechno. Asi na ně začínám být mírně úchylná :-)) Ale alespoň už víte jak mě potěšit nebo si mě udobřit :-)

Události minulých a příštích dní

5. listopadu 2006 v 18:39 | Vickee
Tak jo, dneska jsem opět zjistila co to je zima. Byla jsem totiž venku po dovolené v Egyptě a musím přiznat, že tam bylo vcelku teplo. Jinak se už zítra konečně vidám do školy a trošku podráždím Horkelovou a Jánskou :-) Aby taky věděli do čeho šly.
Na HO je zase docela pořádek až na Sysi no a už se těším na sobotu. Jen doufám že se teda někde s Pájou najdeme, protože moje orientační schopnosti jsou an bodu mrazu. Lépe řečeno zase sem v klidu, nic mi není :-P

Blogománie

23. října 2006 v 20:57 | Vickee
Omg, tak tohle už je vážně moc... U nás ve třídě řádí mezi holkama taková jedna nemoc. Jednoduše blogománie... Fakt mi to už nepřipadá normální... Petra, Petra, Martinka, Lucka, Agi a Johy, Terka, Klára, Bára ... A to bych ani neřekla že vim o všech... Je to ale vážně moc! Fakt... Člověku to až bere čas jak je toho hodně. Lidičky, kroťte se...

Everything´s gonna be all right!

21. října 2006 v 19:44 | Vickee
Jo, Bob Marley má vždycky pravdu :-) Everything´s gonna be all right! Je to tak a vždy bude. Tim by se měli všichni řídit a svět by byl fajnovej. Naprosto skvělej a božííí! Stejně tak jako náš Bob ...

Autobusy Praha, Kyšice

13. října 2006 v 23:15 | Vickee
Teď sem se dívala na to kdy mi jedou autobusy v neděli domů zpátky (nějak večer). A docela mě překvapilo že tam něco i jezdí... Jako fakt maso... Asi se autobusová nějak sekla a řekli si, že by bylo dobrý aby se ldii z toho mýho zapadákova občas dostali i domů...

Školní informatika

12. října 2006 v 13:56 | Vickee
Tak jo lidičky... Zrovna tohle píšu o informatice ze školy po tom, co jsem dopsala písemku. Vzhledem k tomu že většinu odkazů na oblíbené stránky si nepamatuji a mám je uložené doma v oblíbených, jsem totálně nahraná a tak prostě nějak hodlám zabít čas ať už napíšu jakoukoliv blbost.
Ale řeknu vám... Toho testu sem se tolik bála a potom sem zjistila, že akorát stačí poupravit moje poznámky a šup - hotovo! Už se nemusí dělat nic. Po 20 minutách mám dopsáno a to jako první. Mám tam skoro všechno co by šlo (teda až na ty jména a datumy, protože na ty nikdy nejsem tak aby to nebylo nápadné) a doufám že z toho nic špatnýho za známku nevýjde.
Jinak mě dneska čeká ještě angličtina a to bude zase záhul. Dneska odezvdaná práce na biologii ze včerejší půlnoci snad taky něco dá a nakonec to vypadá, že Jindrovi to vyznamenání splnim :-P Už se těš :-)

Citáty

7. října 2006 v 19:10 | Vickee
Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.
Kdo nemá jediného přítele, toho život nestojí za to, aby byl žit.
Přátelé jsou lidé, kterým nevadí, zavoláte-li je třeba ve čtyři hodiny ráno.
Nikdy nic nevysvětlujte! Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám i tak neuvěří.
Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.
Život je krásný, ovšem záleží na tom, skrz jakou skleničku se na něj díváte.
Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.
Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem.
Sňatek je jediný trest na doživotí, při němž může být poskytnuta milost na základě špatného chování.
Když je třeba udělat v životě důležitý krok, ptá se muž, co má říci. Žena, co si vezme na sebe!

Teroristi útočí

23. září 2006 v 18:08 | Vickee
Tak jo, naši posanci nám chtějí tvrdit že na nás zautočí teroristi... A lidi se toho krásně chytají.
Teroristi - možná bychom se měli začít bát
Užitkáři - nebo smát

Jsi závyslá/í na netu?

23. září 2006 v 15:53 | Vickee
Někdo ti vypráví vtip a ty odpovíš "lol".
Klikneš 2x i na dálkovém ovládání televize.
Jsi online, ještě než si ráno vyčistíš zuby.
Mezi tvé nejlepší kámoše patří soubory jpg.
Než si přečteš všechny nové a-maily, uběhnou celé hodiny.
Dokonce tvoje zvíře má vlastní webové stránky.
Info o počasí hledáš raději na netu, než aby ses podíval/a z okna.
Když se s někým seznámíš, zeptáš se: "Máš počítač?"
Vana ti přetekla, protože ses ještě chtěl/a rychle juknout na net...
Adresu na dopisní obálku nadepisuješ www...
 
 

Reklama
Reklama