Fylozofie, psychologie

Sport zabíjí!

21. března 2007 v 20:11 | Vickee
Víte že sport zabíjí? Jako fakt, myslim to vážně... On mi to nikdo nechce věřit, ale já vás varuju předem. Fakt... Všichni si lámou nohy, ruce, umíraj... A z čeho? Skoro furt ze sportu a víte čim to je...? Celej život je jeden velkej závod... Počínaje v mámině břiše tatínkovou spermií a konče závodem o to, kdo dřív umře, aby nikdo nezůstal jako poslední z rodiny... Prostě sport...

Idea

23. ledna 2007 v 23:24 | Vickee
Víte co je hrozně pěkný? Když má člověk nějakou ideu, vizi, představu... Prostě něco pěknýho, co ho drží nad vodou... A víte co je hrozně hnusný? Když o tu ideu, vizi nebo představu příjde... Prostě se mu jeho sen vytratí... Taková ta vzdálená budoucnost, která byla alespoň minimálně pravděpodobná a někdo vám ji zničí...
To se mi stalo... Měla sem sen, takový myšlenky do budoucna... Ani ne tak daleká budouctnost... Prostě pár pěknejch víkendů, týdnů, měsíců... Budu velkorysá a napíšu i let... Prostě pěkná budoucnost do dob maturity? Do dob, kdy člověk začne myslet na rodinu...? A je to pryč... Během jednoho jeidného dne... Prostě zničeho nic, najednou... Stačilo pár rozhovorů, pár náhod a všechno je v háji... Nic nechci, nic se mi nelíbí...
Je to pryč a mě to bolí :-( prostě to už nemám a vadí mi to... Já to chci zpátky, ale asi to jen tak nepůjde... Byly to pěkné chvilky a nejsou, nebudou... A proč? Protože lidksým řečím člověk častokrát věří tehdy, když nemá... A když nemůže... A neměl by...
Už zase jsem narazila, opět tvrdě... A mstí se mi to? Vlastně ani ne, takže bych měla být šťastná... Jenže šrámy zůstanou, nebudou vidět, ale budou tu... na srdci... :-(

Tak naposledy...

10. prosince 2006 v 23:11 | Vickee
Kdo jsem? Jsem člověk? Jsem anděl? Jsem bůh? Jsem ďábel?
Kdo vlastně jsme... My všichni... Jsme vůbec něco? Nebo někdo??? Jsme světlo? Jsme tma?
Jsme mi vůbec něčím???
Takové otázky mě teď tak nějak napadli... Tak se dělím, možná mi někdo z vás na některou odpoví...

Věci které zlobí...

18. listopadu 2006 v 21:33 | Vickee
Tak jsem zapřemýšlela nad tím vším co nám život kazí, ale vlastně i vytváří... Tady jsou vypsané...
Zloba, láska, strach, nenávist, opuštěnost, smrt, chtíč, nerozhodnost, přátelství...
Některé ty věci většina z nás, nebo spíše skoro všichni, vnímáme spíše jako věci dobré, ale když si to vezmete od konce, tak většinou skončí špatně, ve špatnou chvíli...

Smutek, soužení...

18. listopadu 2006 v 18:04 | Vickee
Smutek, soužení, láska a tohle všechno... Prostě... Ty věci které nás dohánějí k šílenství, nutí nás lhát sami sobě i jiným... Strach... Smrt... Věci kterých se bojíme... Štěstí, to nás vždycky dostane do kolen... Prostě věci všedního dne, které nás občas minou jindy potkají, ale pokaždé to má katastrofický závěr...
Smrt - jednou určitě příjde...
Strach - vždy v té nejhorší chvíli
A nález toho koho hledáme...
Prostě život je rozmanitý, ale přeci stále stejný... Dobrý, ale přesto jsou chvíle, kdy nás žít nebaví... A většinou se najdou dnové, které bychom raději nežili...
 
 

Reklama